Historie

Knínice jsou obcí v jihovýchodní části Brtnické vrchoviny. Katastr obce se rozprostírá od údolí Želetavky na východě až po hřbet Slatinských kopců. Obcí protéká potok Prokopka. Součástí Knínic je osada Bohusoudov, který leží v západní části katastru Knínic.

Jméno obce vzniklo jako název vesnice lidí poddaných knieni nebo kněhyni, tedy kněžně nebo abatyši ženského kláštera. Názvy obce v písemných pramenech v průběhu časů: 1262 de Kneniz, 1301 de Knehniz, 1310 von Knyenitz, 1371 in Knyhnicz, 1512 na ves Knihnicze, 1581 ze vsi Kyhnicz, 1672 Khunitz, 1720 Konitz, 1742 Kinitz, Kjnine, 1872 Kinitz, Knínice, 1885 Kinitz, Kynice či Knínice, 1893 Kinitz, Kynice, 1915 Kinitz, Knínice, od roku 1925 Knínice.

Jméno Bohusoudov vzniklo přivlastňovací příponou -ov ke jménu Bohosud. Názvy v pramenech : 1371 Bossudow, 1846 Endmannsdorf, Wosaudow, 1924 Osoudov, dříve Vosoudov.

Podle vsi Knínic se psali příslušníci starobylého rodu. V letech 1262 ai 1286 to byl

Jaroš (Jaroslav) z Knínic z rodu Ranožírova, r. 1301 Markvart z Knínic, r. 1310 Maršík z

Knínic a r.1322 až 1376 Jaroslav Knínic, jenž r.1364 prodal Knínice s tvrzi Jimramovi z Jakubova. Synové Jimrama Filip a Jimram prodali r. 1385 tvrz a ves Knínice Benešovi z Kravař. Díl Knínic prodali r. 1371 Dětřich a Smil z Knínic Henzlinovi z Bitova, jenž získal celé Knínice, ale r.1385 prodal tvrz a ves Knínice, Bohosudov, Budějovičky a samotu Osetkovice Ješku Koňasovi z Vydří, který tu seděl se svým synem Václavem ještě r. 1401. Jiný Václav Koňas z Vydří prodal r. 1481 Kninice s tvrzi, Bohosoudov a Budějovičky svému synovi Janovi Koňasovi. Janovi synové Hynek a Jindřich z Vydří vzali r. 1512 svoji matku Kateřinu z Tamfaldu na spolek na svůj majetek. Dalšími majiteli byli r. 1518 Ješek, 1542 až 1550 Jindřich a jeho syn Melichar, 1564 až 1593 Jan Koňas z Vydří, 1619 Václav Koňas z Vydří, jenž sice zemřel před konfiskacemi, ale statek byl jeho sirotkům stejně zabaven, odhadnut na 16 000 zl. a předán r. 1624 jezuitské koleji v Jihlavě, která statek po vzniku koleje v Telči pronajala r. 1654 telčským jezuitům za roční nájem 1140 zl. Po zrušení řádu r. 1773 náležel statek Knínice studijnímu fondu, od něhož jej koupil v dražbě r. 1789 Josef hr. Wallis. V majetku rodu Wallisu setrval statek Knínice až do konce feudálního období v r. 1849.

Osada Bohosoudov či Osoudov je připomínána v pramenech poprvé r. 1385, zanikla patrně za třicetileté války a na jejím místě byl zřízen hospodářský dvůr, který byl po zrušení jezuitského řádu r. 1773 rozparcelován na novou osadu s názvem Endmanndorf podle úředníka, který parcelaci řídil či Osoudov,           která byla v duchu filantropických zásad manželky majitele panství Anny hr. Wallisové osazena cikánskými rodinami. Její obyvatele byli za 2. světové války odvezeni do koncentračního tábora, z nichž se vrátil jen jediný zpátky.

Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo v Knínicích 38 usedlostí z toho zůstalo za války osazeno 36 a 2 zpustly, do r. 1671 se podařilo 1 usedlost opět osadit. V této době byli ve vsi ze starých usedlíku 1 láník, 19 pololáníků, 5 čtvrtláníků a 11 domkářů s půdou, z nových 1 pololáník.

Podle vceňovacího operátu žilo r. 1843 v Knínicích 707 obyvatel, z toho 348 mužů a 359 žen v 99 domech a 164 domácnostech. Z nich se živilo 139 zemědělstvím, 12 živnostmi a 3 obojím. Ve vsi bylo 25 pololáníků s 22 až 29 jitry půdy, 8 čtvrtláníků se 13 až 15 jitry, 16 domkářů se 3 až 12 jitry, 29 domkářů s půdou méně než 1jitro a 9 domkářů bez půdy. Chovalo se zde 10 koni, 126 volů, 130 krav, 85 kusu mladého dobytka, 120 obyčejných a 350 zušlechtěných ovcí a 80 vepřů. Průměrný stav dobytka u větší usedlosti byl 4 voli, 2 krávy, 3 kusy mladého dobytka, 6 ovci a 3 vepři. Desátky se odváděly panství Budeč. Z Knínic se jezdilo na týdenní trhy do Dačic. Ve vsi nebyl ani jeden dům pojištěn proti ohni. Z výrobních podniků zde byla palírna, kdy v 1 kotli 1 dělník vypálil ročně 85 věder pálenky, čemuž bylo třeba 60 měřic obilí a 700 měřic brambor a 80 sáhů dřeva. V potašárně vyrobil ročně v 1 kotli 1 dělník 40 liber potaše, která se prodala do Vídně, k čemuž bylo třeba 24 sáhů dřeva. Zdejší 3 mlýny o 6 složeních pomlely ročně 150 měřic pšenice a 1 500 měřic žita, na pile se nařezalo 850 kusů prken.

Správní začlenění obce od roku 1850

          Do roku 1849 byly Knínice samostatným statkem náležejícím k panství Budeč. V letech 1850 až 1855 byly podřízeny politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod okresní soud tamtéž. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v letech 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu          úřadu v Dačicích. Když byly v roce 1868 veřejná správa  a soudnictví opět odděleny, vrátily se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od r. 1919 okresní správy politické a od r. 1928 pod okresní úřad tamtéž, což trvalo až do r. 1945. Po osvobození v květnu 1945 náležely pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od r. 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny r. 1960, kdy byly po územní reorganizaci Knínice začleněny pod správní okres Jihlava v Jihomoravském kraji, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jihlavě koncem r. 2002. Od r. 2003 spadají pod pověřený Městský úřad v Telči v samosprávném kraji Vysočina. V soudní správě do poloviny r. 1960 náležela obec pod Okresní soud v Dačicích, poté pod Okresní soud v Jihlavě.

Statistika počtu domů a obyvatel

           V r. 1880 měla obec 109 domů a 662 obyvatel, r. 1900 114 domů a 645 obyvatel, r. 1921 123 domů a 647 obyvatel, r. 1930 123 domů a 582 obyvatel, r. 1947 118 domů a 440 obyvatel, r. 1950 122 domů a 458 obyvatel, r. 1970 98 domů a 361 obyvatel, r. 1982 87 domů a 296 obyvatel.

Vývoj obce do současnosti

          Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V r. 1990 byla výměra hospodářské půdy obce 1 033ha. Živnosti r. 1911: 2 cihláři, 2 hostinští, 1 kamnář, 2 koláři, 1 kovář a podkovář, 1 mlynář (s pilou), 1 obchodnice s nádobím, 3 obchodníci se smíšeným zbožím, 2 obuvníci, 5 pokrývačů, 2 sklenáři.

1. 1924: dvůr a správa revíru velkostatku Wallisů, živnosti: 2 cihláři, 2 hostinští, 3 hrnčíři, 2 koláři, 1 krejčí, 3 mlynáři (2 s pilou, 1 s cihelnou), 4 obchodníci, 1 obuvník, 8 pokrývačů, 1 sklenář, 3 stolaři, 2 trafikanti, 24 hospodařících rolníků.

          Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno r. 1931.

          JZD bylo založeno r. 1957, r. 1960 k němu bylo připojeno JZD Bohusoudov, v r. 1972 bylo sloučeno do JZD Krasonice.

          Nyní převládající zaměstnání: zemědělství, 3 soukromě hospodařící zemědělci, 2 truhlářství.

Spolky

          V obci působily: Národní jednota pro jihozápadní Moravu (1887), Sdružení venkovské omladiny (1910), Sdružení českého dorostu agrárního (1913), Místní Domovina domkařů a malorolníku (1923), Sokol. Nyní: Sbor dobrovolných hasičů a Honební společenstvo.